V našem sortimentu si můžete vybrat z jedenácti druhů piv, která jsou vyráběna s úctou, chutí a láskou k pivu. Používáme nejmodernější postupy při zachování tradiční chuti a 100% kvality. Známkou toho je rostoucí obliba naší produkce a ocenění, která většina našich piv od roku 2001 získala.

HISTORIE VRATISLAVICKÉHO PIVOVARU

Již téměř jeden a půl století je život Vratislavic spojen se zdejším pivovarem. Vratislavický pivovar během té doby měnil majitele, názvy piva, zažíval roky slávy, problémů a dokonce i ukončení výroby. Ale pivovar stále žije a vaří pivo.

Založení pivovaru

Za začátek vratislavického pivovaru lze považovat inzerát, který vyšel v neděli 21. července 1872 v Reichenberger Zeitung: „Společnost Libereckého pivovaru a sladovny ve Vratislavicích n. N. nabídne v pondělí 22. 7. 1872 především u liberecké banky své akcie s obvyklými podmínkami.“ Akcie byly rychle prodány a už na jaře 1873 se začalo stavět. V sobotu 24. ledna 1874 byl pivovar slavnostně otevřen a za další čtyři měsíce poté bylo do Liberce a okolí vysláno první pivo. Pro velký zájem bylo expedováno i do Vídně. Pivovar okamžitě rozvíjel širokou propagační kampaň a vystavěl hned vedle závodu výletní restauraci. Výstav v prvním roce výroby dosáhl výše 34 680 hl a to vcelku splnilo očekávání.
Od počátečních úspěchů k továrnické záchraně 1877 Od počátečních úspěchů k továrnické záchraně Po optimistickém začátku ale přišly první problémy – finanční ztráty, neúroda chmele, pokles prodeje a velká konkurence. Proto 18. dubna 1877 valná hromada a. s. rozhodla o zastavení výroby. Správa majetku byla vložena do rukou likvidačního výboru, který tvořili nejvlivnější akcionáři. Po dvou letech ale akcionáři požádali Vídeň o obnovení výroby s výstavem 48 000 hl. Za další dva roky pivovar získala vratislavická rodina Ginzkeyů, která v té době vlastnila místní továrnu na koberce. Spojení vratislavického pivovaru a místní rodiny továrníků znamenalo záchranu pivovaru a zachování výroby piva. Po překonání krize pivovar pokračoval v rozmachu. V roce 1887 vyráběl pivovar 77 643 hl pěnivého moku a zaměstnával 76 dělníků. Závod se podle velikosti řadil na druhé místo v Čechách, hned za Plzeň. Polovinu roční produkce spotřeboval samotný Liberec a okolí, druhá půle výroby piva se vozila do Vídně a do Saska, hlavně na Žitavsko.

Císařská návštěva ve Vratislavicích
Po obnovení výroby výstav neustále stoupal a již v roce 1896 bylo z bran pivovaru vyvezeno 131 040 hl piva. Vedení pivovaru dbalo na modernizaci, nechalo proto vybudovat vlečku, rozšířilo ledové nádrže a instalovalo nové stroje. V této době měl pivovar 170 zaměstnanců a byl na šestém místě v českých zemích. Pivovar se stával středem zájmů různých prominentů. Nebylo proto překvapením, když 1. října 1891 navštívil pivovar sám císař František Josef I. v doprovodu Willyho Ginzkeye. Rakousko-uherský panovník si prohlédl výrobu a ochutnal místní pivo.

Vítězná tažení vratislavického pivovaru 19. a 20. století
Na přelomu 19. a 20. století získával vratislavický pivovar jedno ocenění za druhým – čestnou cenu obchodní a živnostenské komory v Liberci, cenu z výstavy v Rotundě ve Vídni 1894, čestnou cenu Spolku pro zvelebení hospodářství a zemědělství v zemi české, cenu z Hornolužické výstavy v Žitavě. Nejcennější ale byla medaile z mezinárodní výstavy kuchyňského umění pod patronací Marie Josefy ve Vídni z roku 1906.
Vytvoření nové společnosti RMGB 190831. 08. došlo ke sloučení dvou největších podniků v okolí. Z původního Libereckého pivovaru a sladovny Theodor Frank ve Vratislavicích a.s. a Pivovaru Meddinger a.s. ve Vrkoslavicích u Jablonce nad Nisou vznikla úplně nová společnost s názvem Reichenberg-Maffersdorfer und Gablonzer Brauereien Aktien-Gesellschaft in Maffersdorf (Liberecko-vratislavické a jablonecké pivovary a.s. Vratislavice). Došlo ke značným majetkovým a kapitálovým přesunům. Výrobně ale zůstaly oba pivovary samostatné a byla jim ponechána i původní místa odbytu. Správní rada nedoznala až do konce první světové války žádných změn. Pouze se v ní střídali příslušníci rodin, které stály u zrodu společnosti. Roku 1909 byla instalována pneumatická doprava ječmene z vagonů do sladovny. Další investicí bylo vybudování zařízení na výrobu umělého ledu (1910) a již v roce 1911 se zavedlo umělé chlazení ležáckých sklepů. V témže roce byla v pivovaru založena takzvaná nemocenská pokladna a proběhla ještě rekonstrukce varny.

První světová válka
došlo ke sloučení dvou největších podniků v okolí. Z původního Libereckého pivovaru a sladovny Theodor Frank ve Vratislavicích a.s. a Pivovaru Meddinger a.s. ve Vrkoslavicích u Jablonce nad Nisou vznikla úplně nová společnost s názvem Reichenberg-Maffersdorfer und Gablonzer Brauereien Aktien-Gesellschaft in Maffersdorf (Liberecko-vratislavické a jablonecké pivovary a.s. Vratislavice). Došlo ke značným majetkovým a kapitálovým přesunům. Výrobně ale zůstaly oba pivovary samostatné a byla jim ponechána i původní místa odbytu. Správní rada nedoznala až do konce první světové války žádných změn. Pouze se v ní střídali příslušníci rodin, které stály u zrodu společnosti. Roku 1909 byla instalována pneumatická doprava ječmene z vagonů do sladovny. Další investicí bylo vybudování zařízení na výrobu umělého ledu (1910) a již v roce 1911 se zavedlo umělé chlazení ležáckých sklepů. V témže roce byla v pivovaru založena takzvaná nemocenská pokladna a proběhla ještě rekonstrukce varny.

Od vzniku Československa a v meziválečném období
Stagnace, kterou válka přinesla, pomalu mizela a poptávka po pivu naopak rychle rostla. Společnost si uvědomovala důležitost péče o své zaměstnance a již v roce 1921 předala svým pracovníkům k užívání první obytný dům s devíti byty. Ve 20. letech minulého století se opět do pivovaru mohutně investovalo: v roce 1922 se rozšířila spilka a byla postavena propagační stanice (kvasnice z vratislavického pivovaru byly potom vyhlášeny po celé republice), v ležáckých sklepech byly instalovány betonové tanky s vnitřním chlazením a pivovar získal první tři nákladní auta. Vybudována byla autodílna s benzínovou pumpou. V roce 1927 byl instalován parní kotel a rekonstruována lahvovna. Ležácký sklep se rozšířil o další dvě oddělení a byla postavena nová budova bednárny a truhlárny pro jedenáct zaměstnanců. Po krachu na newyorské burze v roce 1929 ztratil pivovar zahraniční trhy, ale přes veškeré obtíže pokračoval vpřed. V roce 1937 se postavila mj. nová vrátnice a silnice do závodu. Na jaře roku 1938 přibyla na varně nová vystírací káď. Německý fašismus vytvářel v pohraničních oblastech nepokoje. Ty se bohužel nevyhnuly ani Vratislavicím a místnímu pivovaru. Národnostní rozpory vznikaly i mezi pivovarskými zaměstnaci…

Druhá světová válka
Po připojení Sudet k německé říši byl pivovar veden jako německý, a proto byl protěžován před mnoha dalšími podniky obdobného typu. V závodě zůstali i nadále někteří čeští zaměstnanci. Vlivem války odcházeli němečtí zaměstnanci do armády a do pivovaru byli přidělováni váleční zajatci různých národností.

Opět (jako za první světové války) byl nedostatek surovin a sahalo se k náhražkám, vyráběla se nízkostupňová piva. Hlavní podíl tvořilo 3° pivo, pro německou armádu se vyráběla 10°.

V letech 1939 až 1941 probíhala rekonstrukce sladovny, přešlo se na pneumatický systém a byly zabudovány saladinové skříně. Ještě téhož roku byla provedena rekonstrukce kotelny a byl instalován nový parní kotel. Dopravu převážně obstarávali koně a volské potahy, v provozu byla také auta na dřevoplyn.
Národní podnik Severočeské pivovary 1948 V roce 1948 byl odvolán národní správce a vznikl národní podnik Severočeské pivovary, jehož součástí byl i vratislavický pivovar. Od roku 1950 se přešlo k pravidelným várkám 10° piva. Od roku 1968 se lahve plnily na nové lince o výkonu 15.000 lahví za hodinu. Na této lince se pracovalo až do roku 1989.

Velký význam pro rozvoj pivovaru měla výstavba nové varny s kapacitou 500.000 hl mladiny za rok. Varna byla uvedena do trvalého provozu v roce 1976. O tři roky později byla uvedena do provozu nová propagační stanice, včetně rozkvasných kádí a zásobních van na kvasnice. V roce 1986 byla dokončena výstavba nové spilky, která byla vybavena 21 ks nerezových kádí.

Nelze opomenout škody, které si vyžádal požár v roce 1983, kdy byla zasažena kotelna, centrální rozvod páry a sklady surogátů. Výroba sladu, piva a nealkoholických nápojů probíhala i nadále v plném rozsahu. Bylo však nutno investovat do rychlé obnovy zasažených lokalit.

V 80. letech byla zahájena výstavba velkokapacitní výrobny nealkoholických nápojů s ročním výstavem 230.000 hl. V roce 1985 byla stavba dokončena a sodovkárna uvedena do trvalého provozu.

V roce 1989 vystavil vratislavický pivovar 305.190 hl piva a v sodovkárně vyrobili 141.872 hl nealkoholických nápojů.

Společensko-ekonomické změny v Československu, resp. v České republice, které odstartovaly listopadové události roku 1989 se nevyhnuly ani vratislavickému pivovaru.

Ze státního podniku akciová společnost 1990 Tak jako všechny továrny před rokem 1990 byly státní, tak i pivovar Vratislavice byl součástí státního podniku Severočeské pivovary Louny. Proces privatizace byl postupný. Nejprve 1.7.1990 vznikl státní podnik Pivovary Vratislavice a 1.5.1992 byl s.p. převeden do 100% státem vlastněné a.s. Pivovary Vratislavice nad Nisou. Na podzim 1992 byla a.s. Pivovary Vratislavice privatizována kuponovou metodou. Na počátku roku 1996 získala britská společnost Bass International Brewers 55% akcií a ovládla pivovar. Bass IB ovládal i další pivovary, všechny je sloučil do jedné společnosti Pražské pivovary, a.s. se sídlem v Praze.

Během tohoto období pivovar zvyšoval výstav (téměř 400 tis. hl) a úspěšně exportoval, především do Velké Británie, Německa, Švýcarska, Ukrajiny a USA. Pivovar zaměstnával 385 pracovníků.

Zavření pivovaru
Jako šok zapůsobila zpráva ze dne 25.5.1998, že vratislavický pivovar končí. Tehdejší majitelé se rozhodli pro rychlé a rázné řešení: odpolední směna nesměla již nastoupit do práce a zaměstnancům byly na vrátnici dávány k podpisu výpovědi. Všude vládly emoce a politická vyjádření o podpoře vratislavickému pivovaru. Během léta, tak jak se postupně doprodávalo pivo z vratislavických sklepů, tak se i emoce uklidňovaly.

Mimochodem nejedná se o první uzavření vratislavického pivovaru, ale již o druhé. V letech 1877-1879 byl na dva roky uzavřen. Kdo mohl v roce 1998 tušit, že se situace bude opakovat, a že do dvou let bude pivovar zase fungovat.

Hols a.s. vstupuje do Vratislavic
Čistě česká společnost Hols postupně koupila v letech 1998-99 od Staropramenu nemovitosti a technologii. Po zvážení situace se rozhodla znovuzahájit vaření piva ve vratislavickém pivovaru. Rozhodnutí s sebou přinášelo řadu očekávaných i neočekávaných problémů: technologie nebyla kompletní, nebyly obaly, musely se nakoupit suroviny, přijmout lidé. Problém byl také s názvem piva. Práva na původní název Vratislav zůstala Pražským pivovarům, a tak se musel hledat nový název. V učebnicích dějepisu se píše, že po králi Vratislavovi v Českých zemích vládl jeho bratr Konrad. Oba to byli Češi, Přemyslovci. Navíc název Konrad je čitelný téměř ve všech jazycích. Bylo rozhodnuto. Nové pivo ponese název Konrad.

Pivovar je zachráněn
25.5.2000, přesně dva roky od uzavření, se začalo zase vařit pivo. Měsíc na to byla veřejnost pozvána na ochutnávku piva Konrad. Přišly přes 3 tisíce lidí a všichni odcházeli s hrdým pocitem, že ve Vratislavicích se zase vaří pivo.

Začátky pro pivo Konrad nebyly vůbec jednoduché, přesto se pivovaru dařilo každoročně zvyšovat výstav na novodobý rekord v roce 2010: 155 tis hl. Část se prodala „kolem komína“ a velká část šla na export zejména do Německa, Francie, Španělska, Maďarska, Itálie a Švédska.

Zdroj: www.pivo-konrad.cz