Historie měšťanského pivovaru ZLATOVAR v Opavě:
1824 V Opavě se zakládá samostatný pivovar, známý pod pozdějším jménem Zlatovar
1824 – 1826 Staví se areál měšťanského pivovaru na místě starého židovského hřbitova
2012 Historický komplex pivovaru se přestavuje na společenské obchodní centrum Breda & Weinstein
1224 opavští měšťané získali oprávnění vařit pivo a obchodovat s ním a zároveň obdrželi královskou ochranu od českého krále Přemysla I. Otakara v podobě mílového práva.

Od té doby se mohli zabývat pivovarnictvím jen ti, kteří vlastnili pravovárečné domy; těch bylo v roce 1586 celkem 279. Lišily se podle počtu várek piva na jednovárečné až šestivárečné. Zatímco počet pravovárečných domů i majitelů se v toku času měnil, množství várek piva zůstával konstantní v rozmezí od 882 do 895. Každou hotovou várku piva majitel pravovárečného domu řádně oslavil. Této hostině se v Opavě říkalo „marca“ a odtud opavskému pivu „Březňák“.

Právovárečníci
Složité a nákladné výrobní zařízení na vaření piva mělo za následek, že stále větší počet pravovárečných měšťanů své oprávnění přenechávalo za peníze majitelům domů pro tento účel speciálně zbudovaných a vybavených. Těchto soukromých pivovarů v Opavě bylo několik, z nichž připomeňme v prostoru dnešního Horního náměstí alespoň Velký Gillerův, Spachovský a Svatou Trojici.

Taberna
Samotné město Opava na své náklady provozovalo pivovar Taberna, který se nacházel na místě, kde dnes stojí budova České spořitelny na dnešním náměstí Republiky, neboť do městské pokladny přinášel největší příjmy. V písemných pramenech je o pivovaru první zmínka k roku 1495. Víme, že se zde vařilo bílé pšeničné pivo, jež se čepovalo nejen ve vlastní pivnici, ale také v radničních sklepech na Horním náměstí. V pobělohorském období se snížil počet měšťanů, kteří pivovar spravovali, ze tří na jednoho, což mělo za následek snížení prosperity. Nakonec jej město přenechalo společnosti pravovárečného měšťanstva.
Jednotlivé várky piva měšťané vařili v určitém pořadí, aby se všichni vystřídali a zásoby piva ve městě přitom ani nevyschly ani nepřebývaly. Po zrušení pořadového vaření piva v roce 1786 se pravováreční měšťané dali dohromady a založili Pivovarsko a vinopalnou měšťanskou společnost (Bier und Brandwein berechtigte Bürgerschaft). Ta převzala správu všech soukromých pivovarů ve městě, ale pro jejich velkou zastaralost je postupně rozprodávala k jiným účelům, především k výrobě lihovin. Tak zůstal na počátku 19. století jediný pivovar, nesoucí název Pod lipami; stál v centru města na nynější Popské ulici.

Kvalita opavského piva
Opavské pivo mělo dobrou kvalitu a vyváželo se do dalekého okolí, do Ratiboře, Hlubčic, Kozlí, Hlivic, Moravského Berouna, Budišova, Nového Jičína, Olomouce a dokonce i do Vídně… jenže pivovar Pod lipami se zastaralým zařízením již nestačil plnit požadavky co se týče kvality a tak se udržet v situaci sílící konkurence. A právě v tu dobu prozíravý opavský purkmistr Johann Joseph Kaspar Schössler, který v rámci dalšího rozvoje města například prosadil zbourání hradeb, přišel s iniciativou výstavby nového pivovaru, a to za někdejším hradebním obvodem. Na základě smlouvy mezi Měšťanskou pivovarskou společností a městskou radou z 11. srpna 1824 na podzim téhož roku byl položen jeho základní kámen.

Počátky a rozvoj v 19. století
Poptávka po vynikajícím opavském pivu byla tak obrovská, že ještě nový pivovar nebyl dostavěn a již začal vařit zlatý mok. V roce 1825 vyprodukoval 12 tisíc věder, tedy více než sedm tisíc hektolitrů piva, i když až v listopadu následujícího roku byla stavba pivovarského objektu dokončena. A roční výstav piva tak mohl neustále stoupat. Již v roce 1833 činil téměř 44 tisíc hektolitrů a mezi stem pivovarů ve Slezsku rázem náležel spolu s arcivévodským pivovarem v Těšíně k největším. Neustále vzestupnou tendenci produkce piva dokládá skutečnost, že v roce 1902 činil výstav piva 70 tisíc hektolitrů.

Dodávky piva do širokého okolí
Na tradici proslulého opavského Březňáku navázal opavský pivovar výrobou oblíbených značek Zlatovar 10° a 12°, Bavorské mnišské 14°, Vánoční 18°, Velikonoční 18°, Kozel tmavý a další. Pro úspěšnou expedici budoval sklady a lednice v blízkém okolí i na vzdálených místech. Připomeňme alespoň sklady v Horním Benešově a Zlatých Horách, lednice v Bílovci, Bohumíně, Dvorcích na Moravě, Městě Albrechticích, Novém Jičíně, Raškovicích a Supíkovicích u Šumperku. Dále provozoval ve vlastní režii hostince v Brance, Hlubočci, Kozmicích, Supíkovicích a samozřejmě také v Opavě v ulici Na rybníčku 8. Pivovar Zlatovar dodával pivo mimo uvedené lokality také do Budišova nad Budiškovkou, Jeseníku, Krnova, Mikulovic, Olomouce, Osoblahy, Ostravy, Velkých Heraltic, Velké Polomi, Českých Budějovic a opět do Vídně.

Rozšiřování pivovaru
Na opavský pivovar kladla náročné požadavky jak rozsáhlá expedice piva, tak také stoupající konkurence jiných pivovarů. Do Opavy dovážely k čepování svůj zlatý mok zejména mladší, ale velmi razantní pivovary z Plzně, z Karviné a později také z Moravské Ostravy. Není proto divu, že správní rada rozhodla v roce 1871 pivovar zcela přebudovat firmou Augusta Bartela. Zároveň s novými budovami se změnila technická stránka provozu, když energii vody nahradila pára. Dosud totiž ke svému provozu využíval energii vody z přilehlého městského náhonu a když byl v pivovaru instalován první parní kotel, nebyl náhon již nadále potřebný, a proto v roce 1878 provedli jeho přeložku. Získala se tím potřebná stavební plocha pro další tolik potřebné extenzivní rozšiřování pivovaru. A tak v letech 1878 – 1880 mohly být zbudovány objekty velké sladovny a sušárny ječmene. Zároveň Opavská pivovarská společnost v roce 1874 přestala vyrábět pálenku a soustředila se pouze na produkci piva.

První polovina 20. století: vzestupy a pády
V devatenáctém století tvořil areál pivovaru komplex čtyř objektů kolem malého dvora, který byl přístupný z dnešní ulice Pivovarské. Prostorová sevřenost neumožňovala další jeho přístavbu, proto se správní rada rozhodla zdokonalit technické vybavení závodu. Úpravy pivovaru vyvrcholily v letech 1910 – 1912: modernizovala se varna, sladovna a umyvárna sudů, v roce 1924 přibyla rekonstruovaná strojovna a o pár let později nové bednářské dílny s rozšířeným provozem na vysmolování sudů.
Investiční prostředky věnované na modernizaci technologického vybavení se pivovaru vyplatily, neboť v roce 1931 dosáhla jeho produkce 93.876 hektolitrů piva a při vyexponování výroby z důvodu válečné spotřeby v roce 1944 dokonce rekordních 150.127 hektolitrů piva. Ale potom přišla největší tragédie v dějinách pivovaru – letecké nálety na Opavu v dubnu 1945 způsobily pivovaru pohromu: v sutiny se proměnily sladovna i varna, navíc ostatní provozy byly vydrancovány.

Po roce 1945: znovuvzkříšení a nová tradice
Po rozsáhlých válečných škodách a vydrancování již téměř nikdo nevěřil, že se v Opavě bude ještě vařit pivo. Škody se odhadovaly na neuvěřitelných 14.239.690 Kč. A přece se to podařilo díky hrstce nadšenců z řad jeho bývalých zaměstnanců. Ze zrušených pivovarů v širokém okolí se získalo potřebné technologické zařízení a již od září 1945 pivovar zahájil výrobu. První poválečný výstav piva se uskutečnil na začátku října 1945. Národním výborem v Opavě pivovar byl zestátněn a do jeho čela byla postavena národní správa. Tím se zahájilo období několik desetiletí trvající etapy pivovaru jako socialistického výrobního podniku; kvalita piva byla vždy odvislá od schopnosti pracovníků, zejména sládků kvalitní a oceňované pivo uvařit. Ačkoliv nemohlo konkurovat známým značkám už proto, že bylo omezeno na lokální trh, mělo své věrné po celé padesátá, šedesátá, sedmdesátá i osmdesátá léta minulého století. K městu Opavě patřilo a bude patřit i nadále.

PS:
Pivo značky Zlatovar, původem z Opavy, se dnes vaří v v jihomoravském pivovaru Uherský Brod.

Zdroj: www.zlatovar.cz